Tomáš Císařovský, einer der renommiertesten Künstler der mittleren Generation, widmet sich ausschließlich der Malerei, die meist großformatig und immer gegenstandsbezogen ist. Immer wieder bezieht er sich auf das „sehr fragile Thema der nationalen Geschichte mit ihren historischen und politischen Dimensionen, welche nicht in einer bloßen Dokumentarik vermittelt werden können, sondern anderer Formen der Reflexion bedarf“ (Jana Sevcikova, Jiri Sevcik).
Anfang der 90er Jahre entstand unter dem Titel „Ohne Pferde“ eine umfangreiche großformatige Serie von aristokratischen Portraits, die auch sehr eindringlich den böhmisch-mährisch-österreich-ischen Kulturraum anhand dieser Sujets sichtbar macht. Die jüngsten Werke widmen sich in stark metaphorisierender Weise alltäglichen Dingen und Objekten wie etwa Misthaufen, Hochständen oder Wartehäuschen, die alle einen sehr starken landschaftlichen Bezug aufweisen und einen expressiv-meditativen Charakter implizieren.
Tomáš Císařovský, jeden z nejrenomovanějších umělců střední generace, se věnuje výlučně malíř-ství, které se většinou orientuje na velké formáty a vždy na předměty. Vždy se vztahuje na „velmi křehké téma národních dějin s jejich historickými a politickými dimenzemi, které nemohou být zprost-ředkovány pouhou dokumentaristikou, nýbrž potřebují jiné formy reflexe“ (Jana Ševčíková, Jiří Ševčík).
Počátkem 90. let 20. století vznikla pod titulem „bez koní“ rozsáhlá velkoformátová série aristokratických portrétů, která velmi působivě ukazuje česko-moravsko-rakouský kulturní prostor Nejno-vější díla se věnují silně metaforickým způsobem každodenním záležitostem a objektům jako např.
hnojišti, vysokým posedům či čekárnám domečk-ům, které se vyznačují velmi silným vztahem ke krajině a implikují expresivně-meditativní charakter.