Seit vielen Jahren beschäftigt sich Hannah Stippl mit dem Thema Natur, insbesondere mit dem Phänomen des Floralen. In spezieller „Malweise und -technik, die immer wieder „al fresco“ direkt auf die Wände aufgetragen wird“ – sie verwendet zum Beispiel Gummiwalzen mit floralen Mustern – wird das Verhältnis von Natur und Ornamentik
diskutiert, mit der Verwendung präfabrizierter Naturmuster auch der Einbruch der Bio- und Gentechnologie in unser Naturverständnis.
„Natürliche Künstlichkeit“ und „Künstliche Natür-lichkeit“ sind wesentliche inhaltliche Aspekte im Zusammenhang mit der gegenwärtigen Transfor-mation von Naturbegrifflichkeit, mit der sich die Künstlerin intensiv auseinandersetzt. Auffallend ist bei den jüngsten Arbeiten, dass sie zunehmend abstrakter werden, was sich u.a. auch in der Ver-wendung der Farbe schwarz (teilweise Tusche) zeigt. Damit wird die Frage, inwieweit Natur noch ein Ort des Paradiesischen sein kann, radikalisiert.
Dlouhá léta se Hannah Stippl zabývá přírodní tématikou, především fenoménem květin. Ve speciálním způsobu a technice malování, která je vždy znovu přímo nanášena („al fresco“) na zeď – používá např. gumové válce s květinovými vzory – je diskutován poměr mezi přírodou a ornamentikou, používáním předem vytvořeného přírodního vzoru také vpád biologické a genetické technologie do našeho vnímání přírody.
„Přirozená umělost“ a „umělá přírodnost“ jsou zásadní obsahové aspekty v souvislosti se souča-snou transformací pojetí přírody, se kterou se um-ělkyně vypořádává. U nejnovějších prací je nápadná jejich přibývající abstraktnost, která se ukazuje mj. používáním černé barvy (částečně tuší). Tím se radikalizuje otázka, do jaké míry může ještě být příroda rájem.