„Humor betrachte ich als Strategie, um mit der Hinfälligkeit umzugehen – und d. Unzulänglichkeit dieser zu entwischen“, äußert sich der junge Künst-
ler selbst über sein Kunstverständnis. Skurill und
witzig werden alltägliche Weisheiten und Banali-täten in skulpturale Erzählungen verwandelt.
Immer wieder mit kritischen Untertönen, immer
aber mit einem Schmunzeln werden Widersprüche und Gegensätzlichkeiten thematisiert, die triviale Paradoxien aufgreifen und postulieren.
Besonders bemerkenswert an den Arbeiten ist ihre Realisation in Marmor, die eine Kontradiktion zu den aktuellen skulpturalen und plastischen Ma-
terialien darstellt, wo die Auflösung des Skulptur-begriffes, die Immaterialisierung der Skulptur eine
wichtige Rolle spielt und das Material „Stein“
äußerst verpönt ist. In der konsequenten Verwen-dung des Marmors finden wir auch hier eine witz-ig-widersprüchliche Haltung im Spannungsfeld von Thema und Material.
„Humor považuji za strategii, pomocí které zacházím s pomíjivostí – a nedostatečností uniknout jí“, tak charakterizuje sám mladý umělec své vnímání umění. Skurilním a vtipným způsobem se změní každodenní moudrosti a banality v skulpturální povídky. Vždy znova s kritickými podtóny, ale vždy s úsměvem jsou tematizovány protiklady a polarity, které zachycují a vyžadují triviální paradoxy.
Obzvlášť pozoruhodná je na dílech jejich realizace
v mramoru, která představuje protiklad vůči souča-sným skulpturálním a plastickým materiálům, kde rozklad pojmu skulptury, imaterializace skulptury
hraje důležitou roli a kámen jako materiál je krajně zakázaný. V důsledném používání mramoru nacházíme také zde vtipně-paradoxní postoj vnapjaté oblasti mezi tématem a materiálem.