Milena Dopitová
CZ
BIOGRAFIE
1963 in Sternberk geboren lebt und arbeitet in Prag
1986 – 1994 Akademie der Bildenden Kunst Prag
Zahlreiche Personalausstellungen u.a. 2005 Jiri Svestka Gallery, Prag; 2003 Ronald Feldman Fine Arts, New York; 2001 Museum Ostdt. Galerie, Regensburg; Ludwig Museum, Budapest; 2000 EXPO 2000 Hann-over; 1999 Kunsthaus Brünn; Ludwig Museum, Buda-pest, Kunsthalle, Krems; 1995 Gallerie der Hauptstadt Prag; Gallery 86, Trier; 1994 Ronald Feldman Fine Arts, New York; Exhibition Hall, Jerusalem; The Institute of Contemporary Art, Boston.
Zahlreiche internationale u. tschechische Ausstellungsbeteiligungen sowie internationale Stipendien u. Preise.
Narodila se v r. 1963 ve Šternberku, žije a pracuje v Praze, 1986 – 1994 studium na Akademii výtvarných umění v Praze.
Výběr ze samostatných výstav 2005 Galerie Jiří Švestka, Praha; 2003 Ronald Feldmann Fine Arts, New York; 2001 Museum Ostdeutsche Galerie, Regensburg; Ludwig Museum, Budapešť; 2000 EXPO 2000 Hannover; 1999 Dům umění města Brna; Ludwig Museum, Budapešť, Kunsthalle Krems; 1995 Galerie hlavního města Prahy; Gallery 86, Trier; 1994 Ronald Feldman Fine Arts, New York; Exhibition Hall, Jerusalem; The Institute of Contemporary Art, Boston.
Účast na četných skupinových výstavách v ČR i v zahra-ničí, získala mnohá mezinárodní stipendia a ceny.
Immer wieder arbeitet Milena Dopitová auch mit dem Medium Photographie, meist im Sinne einer inszenatorischen, narrativen Photographie, weniger als dokumentarische Möglichkeit also, vielmehr bildnerisch-konzeptuell. „Die Wand der Wünsche“ betitelt sie eine Bildserie, die als Schwarz/Weiß-photographie realisiert wurde. Es handelt sich um Aufnahmen aufgebarter toter Körper aus einem Leichenschauhaus. An jedem Paar Füße hängt ein Zettel mit verschiedensten Wünschen, die den Verstorbenen gewissermaßen mitgegeben werden. Dopitová verschränkt mit dieser Arbeit in eindringlicher Weise Leben u. Tod, Dasein u. Abwesenheit.
Im Angesicht des Todes wird das Wünschen zu einer transzendentalen, spirituellen Geste, die keine Einholbarkeit verbürt. Indem sich die Künst-lerin d. Photographie bedient, wird nicht nur eine existentielle Referenz des Todes sichtbar, sondern auch ein meditatives Aufgehobensein in der Zeit, ist doch die Photographie das erste Zeit-Bild in der Geschichte der Bilder und bildet so eine unsichtbare Nabelschnur zwischen der Welt des Lebens und der Welt des Todes.
Milena Dopitová pracuje také soustavně fotografickými prostředky, většinou ve smyslu inscenujícího, narativního fotografování, tedy méně jako dokumentární možnosti, ale spíše obrazotvorně-koncepčně. Jako „Stěnu přání“ pojmenovala obrazovou sérii realizovanou černobílými fotografiemi. Jedná se o snímky vystavených mrtvých těl z
márnice. Na každém páru nohou visí cedulka s různými přáními, které byly zemřelým jakoby přidány na cestu. Touto prací Dopitová prolíná naléhavým způsobem život se smrtí, přítomnost a nepřítom-nost. Tváří v tvář smrti se přání stává transcendentálním spirituálním gestem, které nezaručuje dosažitelnost. Tím, že umělkyně používá fotogra-fie, se nejenom ukazuje existenční reference smrti, ale také meditativně pozastavená platnost v čase, neboť fotografie je prvním časově-obrazovým snímkem v dějinách obrazů a tak vytváří neviditelnou pupeční šňůru mezi světem života a světem smrti.