Karel Malich
CZ
BIOGRAFIE
1924 in Prag geboren
lebt u. arbeitet in Prag u. Čéske Lhotice
Gehört zu den bedeutendsten tschechischen Künstlern
der Nachkriegszeit; seine Arbeiten wurden sowohl in renommierten Galerien gezeigt, z. B. Walter Storms,
München; Rudolf Zwirner, Köln; Vera Munro, Hamburg
oder Galerie de France, Paris, als auch in Museen (Mu-
seum Fridericianum in Kassel), der Kunsthalle Basel,
dem Museum des 20. Jhdts. Wien, dem Museé d’Art
Modern in Saint Etienne und in der Prager National-
galerie; 2004 in der Galerie der Hauptstadt Prag eine grosse Retrospektive zu seinem 80. Geburtstag.
Zu den wichtigsten Gruppenausstellungen gehören: Magiciens de la terre in Paris (1989), Reduktivismus in Wien (1992) und Riss im Raum im Martin-Gropius-Bau in Berlin 1993/94 (der Titel der Ausstellung wurde von dem Titel Malichs Arbeit „Ich beobachte einen Riss im Raum“ aus dem Jahre 1979 abgeleitet).
Narodil se v r. 1924 v Praze, kde žije a pracuje. Patří k nejvýznamnějším českým umělcům po druhé světové válce, jeho práce byly vystaveny jak v renomovaných galeriích, např.: Walter Storms, Mnichov; Rudolf Zwir-ner, Kolín; Vera Munro, Hamburk anebo Galerie de France, Paříž, tak v muzeích: Museum Fridericianum v Kasselu (Německo), v Kunsthalle v Basileji (Švýcar-
sko), v Muzeu 20. století ve Vídni, v Muzeu moderního umění v Saint Etienne a v pražské Národní galerii; v roce 2004 uspořádala Galerie hlavního města Prahy
k jeho osmdesátým narozeninám velkou retrospektiv-ní výstavu. K nejdůležitějším skupinovým výstavám patří: Magiciens de la terre v Paříži (1989), Reduktivis-mus ve Vídni (1992) a Riss im Raum/ Trhlina v prostoru v Martin-Gropius-Bau v Berlíně 1993/94 (titul této výstavy byl odvozen od titulu Malichova díla „Ich beo-
bachte einen Riss im Raum/Pozoruji trhlinu v prostoru
z roku“ 1979).
„Karel Malich ist eine dieser großen solitären Per-sönlichkeiten in der Kunst Osteuropas“, schrieb
im letzten Jahr Jiri Sevcik über den in Holice geborenen Künstler. Von 1963 bis 1976 begann eine neokonstruktivistische, abstrakte Periode sei-nes Schaffens, die durch seine „Drahtobjekte“
bestimmt wurde. Es sind dies komplexe, filigrane
Gebilde, Objekte, die in der ersten Phase keine
Symbolik implizierten, sondern offene, universelle
Drahtskulpturen, die in „Harmonie mit dem Uni-versum und seinen Elementen“ sein sollten, wie
er selbst es formuliert.
„Die entfesselte Landschaft“ ist eines der Ob-
jekte aus den 70er Jahren betitelt, das sich auf seine Kindheit bezieht; es zeigt die Veränderung hin zu symbolischen Implikationen. Waren die ersten Drahtobjekte absolut auf sich bezogen, gewissermaßen ein unendlicher Kosmos in sich, beginnen sie nun, sich ins Erzählerische hinein zu öffnen. In ihren Verknotungen und Verflechtungen sind sie kosmologische, transzendentale und spirituelle Formungen „offener Kunstwerke“ (Umberto Eco), die sich Überästhetisierungen verweigern.
„Karel Malich je jednou z významných osobností uměleckého světa východní Evropy“, napsal v minu-
lém roce Jiří Ševčík o umělci narozeném v Holicích. Mezi lety 1963 až 1976 začalo neokonstruktivistické, abstraktní období jeho tvorby, které se vyznačovalo „drátovými objekty“. Ty představují komplexní, fili-gránské výtvory – objekty, které v první fázi neim-plikují žádnou symboliku, ale otevřené, univerzální drátové skulptury, jež by měly být „v harmonii s uni-verzem a jeho prvky“, jak to autor sám formuloval. „Nespoutaná krajina“ je název jednoho z objektů ze 70. let, vztahující se k autorovu dětství; předsta-vuje změnu ve směru k symbolickým implikacím. Zatímco první předměty z drátů byly vztažené ab-solutně samy do sebe a představovaly tak do jisté míry nekonečný kosmos, začínají se později otevírat vyprávěnému. Ve svých zauzleních a propleteních jsou kosmologickými, transcendentálními a spirituál-ními ztvárněními „otevřených uměleckých děl“ (Um-
berto Eco), které nepřipouštějí přílišnou estetizaci.
